Situace žen v Turecku

Situace žen v Turecku

Turecko je zemí, která usiluje o začlenění do Evropské unie, ale zároveň se potýká s mnoha problémy v oblasti základních svobod a lidských práv. K nim patří také otázka genderové rovnosti. Přestože není formálním kritériem pro přijetí do EU, jedná se bezesporu o hodnotu, o kterou by měla usilovat každá moderní a civilizovaná společnost jednadvacátého století.

Když před dvěma lety turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan prohlásil, že muži a ženy si nejsou rovni, protože je to proti přírodě, vzbudila toto prohlášení vlnu protestů, zejména ze strany tureckých žen bojujících za svoji rovnoprávnost. Pojďme se podívat na několik znepokojujících faktů, které poukazují na nerovnoprávnost žen v této zemi.

Pokud jde o rovnost mužů a žen, Turecko je ukázkovým příkladem země paradoxů. Na jedné straně zde ženy tvoří 47 % zaměstnanců mezi akademickými pracovníky, tvoří 35% vzdělaných v technických oborech, 30 % mezi právními experty a expertkami a 30 % mezi lékaři a lékařkami, na straně druhé tu však nejsou zastoupeny na nejvyšších politických postech prakticky žádné ženy. Zatímco 12 % postů v top managementu (generální ředitel a ředitelka) je obsazeno ženami ve srovnání se 3 % v EU, tvoří turecké ženy podle údajů ILO(1) pouze 26,6 % aktivní pracovní síly. V porovnání s EU, kde dosahuje podíl žen na trhu práce v průměru 63 %, se jedná o velmi nízkou zaměstnanost. Turecko zaujímalo podle Zprávy o stavu rovných příležitostí (Global Gender Gap Report) v roce 2015 spodní příčky v žebříčku hodnocení zemí, a to 130. místo ze 142 zemí, což je mírné zhoršení oproti roku 2014, kdy zaujímalo 125. místo ze 140 zkoumaných zemí.

Nejvíce šokující však zůstává doslova epidemický nárůst domácího násilí končícího smrtí. Každoročně od roku 2006 zemře v Turecku 300 – 400 žen rukou svého partnera. Podle tamní zprávy „Domácí násilí na ženách 2014“ bylo téměř 40% žen alespoň jednou v životě fyzicky napadeno svým partnerem a jedna z deseti žen se stala obětí sexuálního útoku.

K těmto tristním skutečnostem přispívá i všeobecně uznávaný názor podporovaný tureckými politiky, že žena je brána jako bytost, která by se měla starat o domácnost a vychovávat děti. Turecké ženy se tak často ocitají v ústraní společnosti a stávají se oběťmi domácího násilí bez možnosti jakékoliv změny.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem se proto není čemu divit, že první dáma Emine Erdoğan bojuje za genderovou rovnost na trhu práce. Přes odlišné názory svého manžela se snaží ve svém úsilí vytrvat. Tvrdí, že nejdůležitějším krokem vedoucím ke zvýšení zaměstnanosti žen a jejich začlenění do podnikatelské činnosti, je ukončit vykořisťování žen. Jedině přes genderovou rovnost může společnost svobodně růst.

„Odstranění bariér jako jsou rozdíly v platech a skleněný strop(2) jsou požadavky pro rovnost. Musíme zajistit společenskou rovnost žen a mužů ve všech aspektech,“ pronesla první dáma Emine Erdoğan během svého projevu na závěrečném ceremoniálu projektu „Mobil Solutions Address: Women“. Tento projekt si klade za cíl zvýšit zaměstnanost žen, především v oboru mobilních technologií.

Naštěstí první dáma není ve své snaze o genderovou rovnost osamocena, nýbrž je podporována aktivitami mnoha tureckých neziskových organizací. Za zmínku stojí turecká nezisková organizace KEDV, která usiluje o zlepšení kvality života a ekonomické situace žen s nízkými příjmy a o posílení žen ve vedoucích pozicích. Organizace pomáhá každoročně více než 30 000 ženám a 4 000 dětem proti boji s chudobou.

Za práva žen a jejich rovnost v Turecku bojuje také např. organizace Women for Women's Human Rights (WWHR). Ta se ve své činnosti zaměřuje na zvyšování povědomí o právech žen.

Proti všem formám násilí na ženách, zejména proti domácímu násilí, bojuje organizace Kadin Dayanisma Vakfi. Přispívá k ukončení legitimizace násilí na ženách a pomocí mediálních kampaní zvyšuje povědomí o tématu. Nedávno se na internetu objevila zpráva týkající se návrhu změny zákona č. 103 v trestním zákoníku. Návrh uvádí, že za sexuální obtěžování spáchané před 17 listopadem 2016, bude pachateli trest pozastaven, pokud si vezme svoji oběť za ženu. Kromě tohoto návrhu vláda v současné době diskutuje o tom, zda by se neměla snížit věková hranice dívky při souhlasu ke sňatku z 15 let na 12 let, tedy jako v Evropě za kanonického práva za vlády Karla IV. Středověk je však dávnou minulostí, a proto tyto návrhy vzbudily negativní reakce tureckých neziskovek bojující za rovnost mužů a žen.  

Cesta za dosažením rovnosti mužů a žen v Turecku se tak zdá být přinejlepším během na dlouhou trať. Doufejme, že se z ní nestane sisyfovská práce.

 

(1) Ilo – Mezinárodní organizace práce

(2) Skleněný strop - neviditelné bariéry či zábrany, které brání ženám v postupu na vyšší pozice v profesní a   politické kariéře


Autor: Robin Stejskal

Jazyková korektura: Kateřina Hodická

 
Zdroje:
Daily News [online] 2016 [2016-11-11]

Dostupné z http://www.hurriyetdailynews.com/turkeys-first-lady-calls-for-workforce-gender-equality.aspx?pageID=238&nID=99858&NewsCatID=339

BBC NEWS [online] 2016 [2016-11-11]

Dostupné z http://www.bbc.com/news/world-europe-32982780

Europe´s world [online] 2016 [2016-11-11]

Dostupné z http://europesworld.org/2015/02/23/gender-inequality-may-yet-another-obstacle-turkeys-eu-membership/#.WCUkv8kvkUI

Mezinárodní organizace práce [online] 2016 [2016-11-13]

Dostupné z :http://www.ilo.org

Světové ekonomické forum [online] 2016 [2016-11-13]

Dostupné z https://www.weforum.org

Odeslat odkaz

Odešlete známým odkaz na tuto stránku (http://gendernora.cz/aktualita/229-situace-zen-v-turecku?lang=cz) e-mailem.

Prosím, vyplňte Váš e-mail, jméno a e-mail na který zaslat odkaz.