Jak se genderové aspekty projevují v pedagogice českého školství?
04.01.2019
Nora zrealizovala výzkumnou zprávu "Gender a genderově senzitivní pedagogika optikou českých škol a vyučujících".
Kladli jsme si za cíl zachytit významné genderové aspekty českého základního a středního školství, a to s důrazem na postoje pedagožek/gů k tematice genderu, respektive genderově citlivého vzdělávání.
Závěr
Na základě provedených pozorování na vybraných základních školách můžeme říci, že
jejich prostředí odráží a do značné míry reprodukuje existující genderové uspořádání
společnosti. Jak ve fyzickém prostoru škol, tak v interakcích, které se ve školách
odehrávají, je patrné, že mužství i ženství je spojováno s do značné míry rozdílnými
vlastnostmi, rolemi a životními trajektoriemi. Pedagožky/gové účastnící se skupinových
diskusí a individuálních rozhovorů o tomto zatím nemají hluboké povědomí a genderové
aspekty vzdělávání vnímají zejména v rovině explicitního nerovného jednání
jednotlivých pedagožek/gů. Proces vzdělávání obecně vnímají jako genderově neutrální
a rovný. Ve své vlastní pedagogické praxi jakoukoliv reflexi genderu žáků a žákyň
odmítají, stejně jako případný rozdílný přístup k nim. Na druhou stranu, nemalá část
z nich pojímá dívky a chlapce v různých ohledech velmi odlišně a do značné míry
stereotypně. To koresponduje také s neobeznámeností s genderem jako teoretickým
konceptem i jevem promítajícím se do fungování školy i osob v ní. Nepřekvapivým je
pak zjištění, že genderově citlivá pedagogika je pro pedagožky/gy prakticky neznámým
pojmem. Pro část z nich evokuje nebezpečné zásahy do přirozeného řádu věcí bez
legitimního opodstatnění.
Dotazované/í vyučující jsou však vysoce motivovány/i*
být svým žákům a žačkám
nápomocné/i nejen k získání potřebného penza znalostí a informací, ale také k osvojení
si klíčových dovedností, kompetencí a hodnot pro úspěšný život. V tomto snažení chtějí
být žákům a žákyním také vzorem a pro dosažení tohoto cíle se některé/ří vzdělávají i v
oblastech, které přímo nesouvisí s jejich aprobací. Často hledají vzdělávací příležitosti
sami a věnují se také samostudiu. Nejvýznamnější překážkou v tomto ohledu je jejich
nedostatek času a obtíže související s nepřítomností ve výuce. Z výpovědí
pedagožek/gů vyplývá, že neopodstatněně nerovné, rozdílné nebo stereotypní jednání
ve vztahu k žákům a žačkám je pro ně neakceptovatelné.
Jakákoliv snaha o rozvoj genderové senzitivity v pedagogické práci by měla vycházet
právě z těchto poznatků. Doufáme, že naše zpráva přispěla k porozumění, že
genderově senzitivní pedagogika je jednou z cest, která může pomoci nejen žákům a
žákyním
nalézt své místo ve společnosti a rozvinout potřebné kompetence bez
ohledu na pohlaví, ale také pedagožkám a pedagogům v tom, aby byly/i ve
své výše popsané
snaze úspěšné/í. Genderově senzitivní pedagogika není umělým zásahem do
přirozenosti, ale nástrojem, který řeší praktické každodenní situace týkající se výuky i
kariérního poradenství a je součástí moderních trendů v pedagogice (například důrazu
na kritické myšlení nebo inkluzi různých skupin žáků/ček).
*Je nutné zmínit, že skupina dotazovaných pedagožek/gů může být v mnoha ohledech specifická. Samotný způsob, jak byl vzorek utvořen (viz kapitola Metodologie a popis vzorku), může ovlivňovat proporci "vysoce motivovaných pedagožek/gů" v něm. Je tedy pravděpodobné, že v populaci vyučujících celé ČR může být míra motivace k dalšímu vzdělávání nižší.
